Tak podávám druhou recenzi na restaurant Pravěk v ulici na Bělidle. Šla
jsem po tom po hlavě a dala jsem jim druhou šanci, tentokrát oběd,
hotovka.
Byla jsem tam s kolegou ve čtvrtek 24.9. 2009 kolem jedné. Z denního
menu měli ještě všechno, tak jsem si vybrala: 150gr. Kuřecí steak se
sýrovou omáčkou a bramborové gnocchi za 98 Kč, kolega si dal
Grilovanou tresku s dijonským salátem. Hotovky tam jsou 150gr. a
vesměs za 98Kč či více. Jako další výběr jsme si mohli dát:
Růžičkové kapustičky na slanině s kuřecím prsíčkem nebo
Grilovanou vepřovou krkovičku s kovbojskou bramborou. Názvy jsou
velmi zajímavé, ale když jdu na oběd, nechci se ptát obsluhy co, se
skrývá pod kovbojskou bramborou :-D
Ofotila jsem si celé týdenní menu a vesměs nabízí k polednímu menu
grilované maso popř. těstoviny. Uvítala bych trochu více zeleniny, rýži a
česká jídla, alespoň jako jedno jídlo k těm všem grilovaným. K obědu
je přeci fajn svíčková, kuře na paprice, plněné papriky aj., takhle by si
mohl vybrat z denní nabídky každý. Smažená jídla jsou v denním menu
dnes již skoro standardem, škoda, že není Pravěk alespoň v tomto směru
jiný, také mne trochu překvapila malá nabídky poledních jídel. Tato
restaurace má jak své jméno tak je v centrum Smíchova, obklopena pizzeriemi
a obyčejnými hospodami. Co třeba jedno vegetariánské nebo mezinárodní
jídlo? U Buldoka na to již přišli ;-) Takový měsíc britské (mexické,
korejské, japonské, slovenské , etc.) kuchyně a denně alespoň jedno jejich
jídlo popř. zákusek?
Vraťme se k jídlu. Mám fotky obou jídel. Moje kuřecí a gnocchi vypadlo
velmi dobře. Maso mělo kůrku, nebylo vysušené a kombinaci s tímto druhem
těstoviny jsem jej ještě nejedla. Gnocchi byly trochu více lepkavé a lepili
se mi na zoubky a na sýrové omáčce se nedá snad nic zkazit. Takže jídlo
ušlo, žádný mega kulinářský zážitek (vždyť šlo jen o oběd), ale
chyběla mi obloha. Ano, jsem dítko obloh a i když to každý nemusí,
alespoň čerstvý salát,červenou řepu nebo rajče bych. Ale co je
neodpustitelné, je to hnusný, suchý, a zelený kolem talíře… tohle sem si
myslela, se dělá snad jen ve čtyřce! Posypané okraje suchou petrželkou,
kterou stejně nikdo nejí mi přijde zbytečné a oběd tím u mne klesl
minimálně o bod.
A jak dopadl oběd kolegy? Doufám, že se vyjádří sám, ale můj
postřeh byl takový, že treska nevypadala na první pohled příliš vábně.
Dokonce na dijonském salátu nedržela ani pospolu. Pokud máte někdo
bujnější fantazii mohly byste si představit na talíři cokoliv rozteklého
s kostrou. Kapari, jaký to kulinářský omyl. Nejsem fajnšmekr, takže
nevím, co patří do takovéhoto salátu, každopádně těchto malých
zelených potvůrek na talíři bylo požehnaně. Nejsou možná lahodné pro
každého a dle počtu v salátu to vypadalo na slevu v blízkém Tescu. Po
konzumaci jich zbylo hodně…a nejen jich. Nerada píšu o neochutnaném
jídle, ale ten salát už toho dost zažil i na první pohled. Při bližším
prozkoumání dijonského salátu, mne napadlo, jak asi dlouho může být
připravený ke konzumaci. Toto ráno to jistě nebylo. Více snad Aborym.
A teď něco málo k okolí zahrádky a obsluze. Venku stojí tabule
s pozváním do otevřené zahrádky. Jestli jste tam někdo byli, tak jste si
jistě zažili pohled nejen na smutné a zašlé obrázky Věstonické Venuše
či bezchlupého mamuta , ale seděli jste za těžkými stoly se židlemi,
které se špatně zasunují ke stolu. Nedej bože, kdyby na mě zbylo místo
k obědu na stoličce :-D. Celkově na mě zahrádka v centru Prahy působila
ponuře, zastarale, nezajímavě. Snaha o zeleň tu sice byla, ale s přáteli
bych si vyšla na jinou zahrádku… jako kdyby tady usnuli na vavřínech.
Velká část zahrádky je zastřešená a nad vaší hlavou je unyle a
neoriginálně rozvěšená rybářská síť a sem tam je v ní kost, kus
kopyta aj. Já měla výhled na kost a kopyto. Připadala jsem si místo jako
v Pravěku tak v osmdesátých létech. Chtělo by to více fantazie!
Obsluha. Nevím, jestli se mám znovu rozčílit, ale katastrofa. Na
zahrádce nás bylo asi 6 a myslím si, že kapacita je vysoko nad dvacet.
Velmi, velmi, velmi, ano velmi… dlouho si nás nikdo nevšiml a to jsem
neseděla nikde v koutku, vedle nás byl již obsluhovaný stůl. Nám se
o tomto komfortu mohlo jen zdát. Po nějaké době, jsem to nevydržela a
zapnula stopky na mobilu. Ponaučení pro příště:při
usednutí je zapnout ihned, nedat obsluze ani vteřinku navíc. Přeci jen
nemám na oběd hodinu a nerada si lunch time nadělávám díky ospalé
obsluze. Takže od nějaké doby uplynuly dvě minuty a jejda na stole
přistálo, na požádání, denní menu. Měli vše, což mě potěšilo,
někdy je i 13hodina v Praze na oběd pozdě. Dále jsem si všimla, že
u vedlejšího stolu, kde nikdo nebyl ani při našem příchodu, bylo velmi
dlouho neodnošené nádobí, takže jsem vlastně ráda, že si MNE alespoň
někdo všiml a přinesl mi jídelní lístek. Úsměv samozřejmě chyběl. Už
vlastně ani neočekávám, že se na mne bude upocená a unavená obsluha
usmívat. Přeci jen oni jsou tu v práci a ty máš zrovna pauzu.
O špinavé skleničce k džusu už ani nestojí psát.
Co jsem osobně nevyzkoušela a ani nezahlédla jsou toalety. Dle mého je
toto důležitý faktor pro úroveň nejen domácnosti, ale i restaurace,
často se na něj také zapomíná. Takže nebyla jsem, jen jsem postřehla, jak
obsluha říká nějakému pánovi, že kód na záchody je *22, tak jestli jste
tam někdo byl, jak vypadají?
Ano Jeskynní restaurant Pravěk na Bělidle má jistě své jméno, ale
připadá mi to tam již vyčpělé. Interiér mne nijak zvlášť neoslovil,
polední menu nebylo nijak výrazné chutí ani nabídkou a celkový dojem pro
mne nebyl zklamáním. Třetí šanci již nedávám. Pokud tam nezabrousím
s přáteli na pivko a nedají na mou radu, že tam ne, tak se tam již
z vlastní iniciativy neukážu.
Jedna hvězdička je za udržení se na trhu ;-) v konkureci podniků
v okolí Anděla.
Haf Liška
Sdílet na sociální síti